Stavba těla ve vztahu ke zlepšení výkonnosti a zdraví u pracovních labradorů

Joy Venturi Rose

Tento článek byl napsán pro milovníky pracovních labradorů a týká se vzhledu a funkce pracovních labradorů a stavby těla ve vztahu ke standardu plemene, který mimochodem původně formulovali majitelé pracovních, nikoli výstavních labradorů. Napsala jsem ho z několika důvodů, ale především proto, že mě o to požádalo dost lidí, kteří se psy pracují. Může vám být nápomocný například v situaci, kdy máte několik mladých psů na prodej, z hlediska pracovních vloh mezi nimi není rozdíl, avšak přesto je nutné rozhodnout se kterého prodat a kterého si nechat. Pokud je všechno ostatní shodné, pak bych vám ráda doporučila, abyste si ponechali toho, který je pro svou práci nejlépe stavěný. Stejně jako u dalších pracujících zvířat, například koní, je lépe stavěné zvíře výhodou - obecně čím lepší stavba těla, k tím méně zraněním při pracovní zátěži dochází, což samozřejmě znamená méně peněz za veterináře a méně času stráveného v léčení, kdy zvíře nemůže pracovat. Samozřejmě vám toto vše může být nápomocné i při výběru štěněte - ať už jste ho odchovali sami, či si ho chcete koupit, kromě zhodnocení jeho povahy si budete chtít vybrat to štěně, které je zároveň i dobře stavěné. Také vím, že mnozí majitelé pracovních nebo field trialových psů si zakládají na tom, že jejich psi navíc dobře vypadají. Tento článek může pomoci i rozhodčím field trialů, kteří mají za úkol při posuzování feld trialů nebo working testů pořádaných Kennel clubem rozhodnout o udělení ocenění "nejlépe vypadající pes" - jinými slovy ten, který nejlépe odpovídá standardu plemene. Často vidím docela vyděšené rozhodčí prohlašující, že o tom nic nevědí. Doufám, že tento článek vám ukáže, že o tom víte možná víc, než si uvědomujete, a když dokážete odvést dobrou práci při posuzování trialu nebo working testů, můžete odvést zrovna tak dobrou práci při posuzování vzhledu, funkce a stavby těla labradorů.

Takže - co mají všechny ty formulace ve standardu společného s pracovním psem? Pakliže je projdeme krok za krokem, první zmíněná věc je obecná charakteristika labradora. Je nutné vzít v úvahu, že na začátku 20. Století, kdy byl sepsán původní standard (postupem času byl několikrát pozměněn), byl nejrozšířenějším loveckým retrieverem flat coated retriever. Standard byl tedy formulován tak, aby vyzdvihl rozdíly mezi labradorem a flatem, ne jako přehánění jednotlivých znaků - labrador by měl být v typu umírněný.

Celkový vzhled

Silně stavěný, krátkými bedry, velmi aktivní, s širokou mozkovnou, širokým a hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry, široký a silný v bedrech a pánevních končetinách.

(Toto vše je míněno v porovnání s ostatními plemeny retrieverů, zvláště flat coated retrieverem - mimo slov "velmi aktivní" což je na loveckého psa samozřejmý požadavek, pochopitelně za předpokladu, e pes není aktivní přehnaně, je stále ovladatelný a dokáže být v klidu, když je třeba)

Chování a temperament

Vyrovnaný, velmi obratný (oboje nezbytné u pracovního psa, který by měl být schoopný přeskakovat překážky či rychle měnit směr běhu, když sleduje postřelený kus, nebo přinejmenším snadno naskočit do auta či pohybovat se tlačenici s jinými psy). Vynikající nos, jemná tlama, vášnivý milovník vody. Přizpůsobivý, oddaný společník. (Jsem přesvědčená, že žádný majitel psa s tímto nebude ve sporu)

Povaha

Inteligentní, horlivý a ovladatelný, se silnou snahou zavděčit se. Laskavé a přívětivé povahy, bez stopy agresivity nebo přiměřené plachosti. (Opět mám za to, že s tímto by polemizoval jen málokdo. Překvapuje vás, že tyto věci jsou skutečně požadovány standardem?)

Teď se dostáváme k části o vzhledu a stavbě těla, která slouží k tomu, aby nepomáhala funkci

Hlava a lebka

Lebka je široká s dobře utvářeným stopem, suchá bez masitých lící. Čelisti jsou středně dlouhé, silné a nejsou špičaté. Nos je široký, nosní otvory dobře vyvinuté. (Většina z toho je nezbytná, aby napomáhala schopnostem psa přinášet, např. dobře průchodný nos umožňuje psu navětřit pach zvěře za všech povětrnostních podmínek, poté má čenich dostatečné délky, aby uchopil a přinesl zvěř včetně velkých zajíců s vyvinutím co nejmenšího tlaku a zachování měkké mordy. Upřímně ečeno psi s méně vyjádřeným stopem / což je rozdíl mezi linií či rovinou čela a čenichu zvláště při pohledu zboku / a poněkud užší lebkou mohou pravděpodobně přinášet zvěř stejně efektivně. Tady jsme zpátky u rozdílu labrador/flat. Každopádně ale psi s masitějšími lícemi, tedy více vystupujícími lícními svaly, podobní rottweilerovi, pravděpodobně nebudou schopní uchopit zvěř tak jemně. Nejspíš se budu pohybovat na tenkém ledě, když prohlásím, že širší hlava může znamenat víc místa pro mozek, což lze znovu srovnat s flat coated retrieverem!! Posuďte to sami!)

Obr. A Obr. B

Obr. A: Správná šířka hlavy kvůli místu pro mozek, správná šířka čenichu pro násávání pachů

Obr. B: délka čenichu by měla být stejná jako vzdálenost od vrcholu hlavy ke stopu (předěl mezi kořenem čenichu a začátkem čela), tedy dostatečně dlouhá pro uchopení i velkého kusu zvěře


Dobře utvářená hlava se správnými proporcemi - FTCh Oliverstash Bailey

Oči

Středně velké, vyjadřující inteligenci a dobrou povahu, hnědé nebo oříškově hnědé. (Je zřejmé, že velké vystupující oči by byly více ohrožené zraněním v podrostu a malé oči by nejen omezovaly vidění, ale také by byly náchylnější k vtočenému víčku - entropiu. Je-li pravda, že oko je okno do duše, pak následující část / o inteligenci a dobré povaze / mluví sama za sebe. Pokud jde o barvu, jen velmi vzácně vidíme černé oči ve špičkových úrovních soutěží a má se za to, že černá barva souvisí s tvrdohlavostí. Žluté oči vídáme přece jen častěji, ale i těch průběhem let u pracovních psů zřejmě ubývá. Opět, bylo by možné, že tento výběr chovem značí, že povahy žlutookých psů nebyly tak poddajné, jako by bylo žádoucí?)

Uši

Nejsou příliš velké ani těžké, visí dolů podél hlavy a jsou nasazeny spíše dozadu. (Opět - všechno to jsou rozumné požadavky. Velké těžké uši by překážely při přinášení a snáz by došlo k jejich poranění v podrostu. Pokud by byly nasazené více vpředu, mohly by vadit rychlému efektivnímu uchopení kusu při přinášení zvěře. Zajímavé je, že všechna lovecká plemena mají převislé uši, které jsou tím chráněné před semínky a jinými smítky při práci v prostoru)

Morda

Čelisti a zuby silné, skus perfektně pravidelně nůžkový, tj. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelisti (Viz schéma níže. Správný chrup odpovídá přirozenému chrupu psovité šelmy a vylučuje možnost vzniku vad skusu nebo nesprávného postavení zubů, které můžou vést k bolestivým místům v mordě, vředům, potížím při kousání potravy. Podle mých zkušeností nemusí jen lehce odchylné postavení zubů mít nutně vliv na schopnost přinášení či měkkou mordu, je všek zřejmé, že těžší vady můžou mít nepříznivé následky, obzvlášť když má pes v pordě bolestivá místa.)

Krk

Silný, suchý, mohutný, přecházející v dobře postavené plece.

Přední končetiny

Ramena jsou dlouhá a šikmá. Končetiny mají pevný kosterní podklad, jsou kolmo postaveny od lokte k zemi, ať při pohledu zepředu nebo z boku

Obr. 1


(viz obrázek 1: Správné přední úhlení by mělo při pohledu ze strany tvořit přibližně pravý úhel mezi linií lopatky /od vrcholu lopatky neboli kohoutku (bod A) k ramennímu kloubu (bod B) / a linií pažní kosti / od ramenního kloubu (bod B) k loketnímu kloubu (bod C)/. Zkuste natáhnout ruku rovně před sebe nebo do strany a držet v ní bažanta - brzy se unavíte. Zkuste totéž s pokrčenou paží a uvidíte, o kolik snazší to je. Navíc správné přední úhlení umožňuje kloubům přední končetiny při doskocích pérovat, což chrání klouby před tvrdými nárazy. Při strmém úhlení se síla nárazů přenáší přímo na klouby, což vede k jejich zátěži a zchromnutí. Zajímavé je i hledisko rychlosti. Psi stavění výhradně na rychlost / a ne na lov po čichu nebo na nesení zvěře na větší vzdálenosti / mají mnohem strmější přední úhlení - např. chrti. To jim umožňuje běžet rychleji - to samozřejmě u našich field trialových psů považujeme za žádoucí - příliš strmé přední úhlení ale překáží při přinášení zvěře. Když pes s příliš strmým úhlením skloní hlavu, aby uchopil zvěř nebo hledal stopu, hlava překáží jeho předním nohám (které jsou umístěné poměrně hodně vpředu) a tím ho zpomaluje, což může rozhodnout o tom, jestli poraněný kus dožene nebo ne, a styl práce je mnohem těžkopádnější.)

Srovnejte strmější přední úhlení chrta v postoji i v běhu s fotografiemi dobře stavěných jedinců pracovního typu labradora níže. Pokud by chrti měli zvednout zvěř, měli by potíže nést jí tak, aby se nepletla do cesty předním nohám, Úhlení labradorů dovoluje natáhnut se po zvěři, nést ji a zároveň pohánět psa kupředu.

Obr. 2Obr. 3

Obr. 4 Obr. 5

Obr. 5: Je vidět spousta místa pro nesený kus, i při plně natažené přední noze (snímek pořízen na field trialu)

Schéma (R. Roslin Williams: The dual Purpose Labrador Retriever). Zde je vidět, jak správné přední úhlení (A) pomáhá labradorovi nést zvěř a zároveň se bez obtíží pohybovat. Rovněž námaha je při správném úhlení mnohem nižší. Zkuste držet bažanta s nataženou paží a pak s pokrčenou - uvidíte, co je namáhavější.

Trup

Hrudník dobré šířky a hloubky, s dobře klenutými "sudovitými" žebry - tento dojem nesmí být způsoben nadměrnou hmotností (tuto pasáž nedávno doplnil Kennel club v reakci na kritiku nadváhy u některý show labradorů). Hřbet je rovný. Bedra jsou široká, krátká a silná.

Hlavní úlohou, pro kterou byl labrador vyšlechtěn, je být gentlemanův pomocník při lovu, musí tedy mít výdrž a být schopný pracovat celý den. Není to jen sprinter. Bohužel field trialy, kde běžně mívá pes jen kolem šesti aportů za den, mohou upřednostnit sprintera nad psem, který si dokáže rozvrhnout síly a pracovat celý den. Měly bychom tedy mít na mysli, že při tréninku a na honu požadujeme vytrvalejší práci. Rovněž štěňata, která odchováme, můžou jít k majitelům, kteří s nimi nebudou soutěžit, ale budou je využívat v lovecké praxi, kde budou muset pracovat celý den po většinu dní lovecké sezony. Dobré tělo a hrudník se spoustou místa pro plíce a srdce je tedy nezbytností. Rovná hřbetní linie na rozdíl od klenutého či proneseného hřbetu, přispívá k tomu, aby každý pohyb byl ergonomicky úsporný a tím pro psa málo unavující. Termín "krátká bedra" se týká prostoru mezi posledním žebrem a začátkem zadní nohy. Ten má být krátký - ale ne příliš krátký, obvykle zhruba na šířku dlaně. Každý, kdo měl jezevčíka či podobné plemeno s dlouhým hřbetem si je jistě vědom, že často mívají potíže se zády - příliš dlouhý hřbet představuje slabé místo, protože v jeho stavbě je moc "vůle" při ohýbání. Podobné obtíže mají i golfisté s dlouhými zády, kteří pokud vím také často trpí páteřními problémy! Na druhou stranu příliš krátká bedra také nejsou v pořádku, protože pak není hřbet dostatečně ohebný, aby se mohl prohnout při podlézání branek a úzkých prostor, aniž by došlo ke stlačení plotének. Opět je tedy důležitá přiměřenost. Při pohledu shora by se bedra a zadní část psa měla jevit poněkud širší než předek. To proto, že většina energie pro pohyb dopředu vychází ze zadní části těla, takže musí být dobře osvalená. Navíc labrador je pes specializovaný na vodní práci, a jeho přední část by mu měla umožňovat bez námahy rozrážet vodu podobně jako příď lodi. Jakožto vodní pes potřebuje i vztlakovou komoru - proto tedy dobře klenutá žebra neboli sudovitý hrudník.

Tělo by mělo kromě správné šířky vykazovat i správnou hloubku. Tato oblast je jednu z nejvíce sporných a nesprávně pochopených. Často se diskutuje o rozdílech v délce nohou u pracovních a show labradorů. Já mám však už dlouho pocit, že tento dojem má víc do činění s hloubkou hrudníku a váhou. Majitelé show labradorů mají pocit, že správný poměr je, když se vzdálenost od kohoutku ke spodku hrudníku rovná délce nohy od lokte k zemi - zajímavé je však, že nic ve standardu tomuto nenasvědčuje, takže to nemusí být nutně závadné. Množí labradoři z pracovní linie, na druhé straně, mají rudník který končí už kousek na loketním kloubem. Přemýšlím ale, jestli toto není často jen iluze vyvolaná nesenou váhou a efekt vytvořený mnohdy kulatějším hrudníkem výstavních linií labradorů. Málokterý field trial zahrnuje významnější práci ve vodě, takže výrazně klenutý hrudník se u field trial labradorů do určité míry ztratil, mnozí mívají hrudník plošší než jejich show bratranci. Nedávný výzkum Alison Scutcher, která požádala soubor majitelů labradorů, aby změřili hloubku hrudníku a délku předních nohou svých psů, a získaná data byla rozdělena do skupin podle rodokmen psa (kříženci show a pracovních linií byli také měřeni, ale tyto výsledky jsem nezahrnula). Možná překvapivě výzkum ukázal, že mezi show a pracovními labradory je ve skutečnosti velmi malý rozdíl. Pohlaví psů však nebyla brána v úvahu, může tu být tedy větší rozdíl mezi pohlavími než celkový rozdíl v rámci plemene. Nutno poznamenat, že pro dobrou schopnost markingu nesmí být psi příliš malí nebo krátkonozí. Vůdci často se účastnící field trialů mohou upřednostňovat vyšší psy, neboť ti snáz vidí přes vysoký porost a zapamatují si místo dopadu kusu (zcela jistě je dobré, když je vyšší vůdce!)

Pánevní končetiny

Dobře vyvinuté, záď směrem k ocasu neklesá. Dobře zaúhlená kolena, hlezna dobře hluboko postavená. Kravský postoj je vysoce nežádoucí. (jelikož hlavní oblast umožňující pohyb psa kupředu, a důležitá jak pro rychlost, tak i pro vytrvalost, je zadní část těla, musí být tyto partie dobře vyvinuté. Úhlení od kyčelního kloubu /který si musíte představit, jelikož není hmatný/ ke kolenu a pak k vrcholu paty /správný termín je hlezno, psi ve skutečnosti chodí jen po prstech a ne po celých chodidlech jako my/ by mělo tvořit posloupnost pravých úhlů, což umožňuje kloubům psa lépe tlumit nárazy a předchází opotřebení kloubů. Pokud je zadní úhlení v souladu s předním, výsledkem je rovný hřbet psa. Pokud není linie hřbetu rovná, je zpravidla něco špatně v předním či zadním úhlení, což vede k větší námaze a náporům na pohybový systém. "Hlezna dobře a hluboko postavená" je specifický termín. V zásadě označuje přiměřeně krátkou vzdálenost mezi vrcholem hlezna (patou) a místem kontaktu nohy se zemí. Hlezenní kloub funguje jako kladkostroj. Čím kratší hlezno, tím lepší "oporu" může kladka poskytnout. Delší hlezna přispívají k větší rychlosti / srovnejte s délkou hlezna u chrtů, které je velmi dlouhé/, ale zároveň u dlouhého hlezna je větší nápor na svaly a šlachové úpony, což vede většímu riziku zranění a natažení svalů, které jsou u závodních chrtů poměrně časté, stejně jako zlomeniny v oblasti hlezna. Kolem chrtích závodů existuje celé odvětví vědy zabývající se zlepšováním podmínek tratí tak, aby se snížila nemalá doba, kterou mnozí závodní chrti stráví léčbou nejrůznějších zranění. U našich pracovních psů máme jen malou možnost ovlivnit podmínky terénu, kde psi pracují, takže se můžeme pouze pokoušet zlepšit jejich stavbu těla, která je sama o sobě nejlepším prostředkem k předcházení zranění.)

(Kravský postoj označuje stav, kdy jsou při pohledu zezadu hlezna vtočená dovnitř. Toto je opět nesprávná stavba, která je nežádoucí a zvyšuje riziko zranění u pracujícího psa)

Postoj při pohledu zezadu: A - správný postoj, B - sudovitý postoj, C - kravský postoj, často souvisí s nesprávným zadním úhlením, špatným odchovem nebo přemírou pohybu v ranném věku.

Schéma -zadní úhlení. Opět je zde přibližné pravý úhel mezi bodem A (kyčelní kloub) přes bod B (kolenní kloub) k bodu C (hlezenní kloub)

která je sama o sobě nejlepším prostředkem k předcházení zranění.)

Tlapky

Kulaté, kompaktní, dobře klenuté prsty s dobře vyvinutými polštářky.

(dlouhé "zaječí" tlapy či široké ploché tlapy jsou náchylnější ke zranění, neboť kamínky a jiné ostré předměty můžou snáz proniknout mezi polštářky. Kompaktní tlapa s pevnými polštářky a dobře klenutými prsty tomu zabrání. Příliš malá tlapa se ale nedokáže dobře zachytit na kluzkém povrchu, což může vést k podkluzování a následně k možným zraněním svalů, natažením šlach či podvrtnutím kloubů, správná velikost, stavba těla a tvar jsou tedy velmi důležité. Ve světě kolem koní bývám často zklamaná, když se majitel špatně stavěné klisny, která nakonec zchromne / což není nijak odlišné od špatně stavěného psa/ rozhodne na ní chovat. Zajímalo by mě, zda tito majitelé berou vůbec v úvahu slabá místa v její stavbě, která vlastně ke zranění vedla, a přinejmenším se pokusí najít hřebce, který nemá tytéž nedokonalosti. Kůň je jen tak dobrý, jak dobré má nohy a kopyta, a totéž obvykle platí i u psů.)

A+B - správná stavba tlapky

C - zaječí tlapka , D - plochá (prošlápnutá) tlapka, E - otevřená tlapka

Porovnání stavby zadní části těla a její výkonnosti při práci. Labrador (nahoře vlevo) se dokáže odrážet zadníma nohama při cvalu a přední nohy jsou maximálně natažené dopředu, přičemž linie zad je stále víceméně rovná. Labrador nahoře vpravo nemá v zadní partii dostatečnou pohonnou sílu a jeho zadní nohy se téměř kříží. Přední nohy jdou husím krokem, a nesení kusu tak, aby předním nohám nepřekážel, tak vyžaduje více úsilí. Také má zvednutý zadek, není to tedy zrovna obrázek stylu a rychlosti.

Žlutý pes (dole vlevo) představuje podobný obrázek nedokonalé stavby zadní části těla, kvůli které je nucen se v podstatě táhnout dopředu pomocí předních nohou, což mu ztěžuje dosažení vyšší rychlosti. Jeho zadní noha dopadá na zem před místem, které před chvíli opustila jeho přední noha, z čehož plyne větší námaha (vysvětlení níže v části o pohybu). Konečně černý pes (vpravo dole) je příkladem dobré stavby a pohybu, síla ze zadní části ho pohání dopředu, přičemž si stále drží dobrou linii hřbetu a je patrné správné úhlení v koleni.

Prut

Výrazně charakteristický pro toto plemeno, silný u kořene, zužující se ke konci, středně dlouhý, bez praporce, ale obrostlý hustou, krátkou, silnou, přilehlou srstí, působící zaobleným dojmem popisovaným jako "vydří" ocas.

(Vše z výše zmíněného popisuje ideální ocas, který je chráněný před vážnějším poškozením, které může hustý podrost způsobit zejména na špičce ocasu. Takovýto ocas může zároveň sloužit ve vodě jako výkonné kormidlo a střední délka pomáhá vyvažovat psa při běhu a obratech na zemi, ale není příliš dlouhý, takže se nemůže tak snadno skřípnout ve dveřích a podobně)

Může být nesen vesele, ale nemá být otočen nad hřbet.

(Toto je podle mých zkušeností velmi praktické hledisko. Všichni víme, že i psa s nejvlídnější povahou můžou ostatní psi chybně interpretovat jako agresora, pokud nese ocas vysoko, zvlášť když je stočený nad hřbet. Stejně tak pokud pes nese ocas mezi nohama, obvykle to naznačuje, že jde o nervově labilního jedince, jehož povaha nevyhovuje pro práci na honu ani pro jiné požadavky moderního života, kterým se naši psi musí přizpůsobit.)

Pohyb

Volný, pokrývající odpovídající prostor, přímý a rovnoběžný předních i zadních běhů.

(je-li labrador správně stavěný, osvalený a v kondici, bude se pohybovat dobře a způsobem, který neobsahuje žádné přehnané nebo nadbytečné pohyby, které by ho při celodenní práci příliš unavily. Pohyb se zpravidla posuzuje v klusu. Při pohledu zezadu by se měly zadní nohy pohybovat v přímé linii, takže přední nohy nejsou snadno viditelné (protože ty dělají totéž). Při pohybu směrem k vám by to mělo vypadat podobně. Jakékoliv vytáčení nebo vtáčení loktů, hlezen nebo tlapek je chyba. Při pohledu zboku se zadní noha pokládá do téhož místa, které právě opustila přední noha. To umožňuje maximální délku kroku, tedy vyšší efektivitu (menší počet kroků na tutéž vzdálenost) při překonávání terénu. Zadní nohy by měly předkračovat přední nohy (sahat před ně vnější či vnitřní stranou) či pohybovat se stranou (když zadní část těla uhýbá k jedné straně), neboť obojí vyžaduje, aby se nohy pohybovaly mimo přímou linii, což způsobuje nadbytečné namáhání a větší pravděpodobnost zranění a natažení svalů.)

Labrador se špatným dosahem a vyvážeností

Všimněte si, jaká vzdálenost zůstává mezi tlapkami psa při pohybu, stejně jako špatného dosahu psa vlevo. Pokud má pes špatné úhlení, nemůže dělat pěkné dlouhé kroky. Takto krátké kroky znamenají, že pes bude muset udělat šest kroků tam, kde by dobře stavěnému psu stačily tři. Více kroků = větší spotřeba energie a větší zátěž na klouby. Rovněž hřbet psa je poněkud nerovný a vyklenutý.

Labrador se správným dosahem a vyvážeností v kroku. Méně kroků na stejnou vzdálenost, tedy menší námaha.

Srst

Charakteristický znak - krátká, hustá, bez zvlnění nebo praporců, na dotek působí jako tvrdá, odolná proti povětrnostním vlivům.

(Správná srst je součást dobrého zdraví a pohody psa. Pes, který je celý den venku v dešti a chladném počasí, potřebuje dobrou teplou podsadu tvořenou měkčími, kratšími izolujícími chlupy. Svrchní srst je mnohem tvrdší na dotek, jelikož pomáhá chránit před ostružiním a jinou trnitou vegetací. Obsahuje rovněž poměrně velké množství přírodního mazu - výzkum prokázal, že labradoři tvoří mazu mnohem více než jiná plemena a díky tomu se po namočení mnohem snáz zbaví vody. Jednou jsem slyšela kohosi argumentovat proti podsadě s tím, že je psům horko na vřesovištích a slatinách. Labradoři ale ve skutečnosti stejně jako jiná plemena na léto vylínají a ztratí tak většinu podsady, takže toto je podle mého názoru stěží argument ve prospěch méně chránící srsti bez podsady. Pes, kterému je v zimě teplo, je méně náchylný k nejrůznějším chorobám včetně zánětů kloubů, které se v chladnu zhoršují, správná srst je tedy praktický znak.)

Zbarvení

Jednotně černé, žlutá nebo čokoládově/játrově hnědá. Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí.

(zde není nic překvapivého mimo to, že slovo "žlutý" bylo původně použité pro lepší odlišení od zlatého retrievera. Zajímavé je, že v počátcích plemene byla žlutá štěňata většinou "hozena do kbelíku", jelikož nebyla pokládána za správné labradory. Toto se naštěstí změnilo úsilím rodiny Radcliffových a jejich proslulé chovatelské stanice Zelstone. Je málo známé, že zpočátku měli žlutí labradoři svůj vlastní standard odlišný od černých. Dnes už tomu tak není a obavy vzbuzuje pouze objevení se některých dalších barev, které jsou pravděpodobně důsledkem dřívějších křížení (např. s výmarským ohařem - tzv. stříbrný labrador). Každopádně kennel Club umožňuje registraci do plemenné knihy pouze psům standardního zbarvení. Křížení s jinými plemeny není u pracovního labrdora žádoucí, jelikož se můžou objevit i další vlastnosti jiných plemen - např. kříženec výmarského ohaře může mít sklon vystavovat místo toho, aby vyběnul a kus přinesl.)

Velikost

Ideální výška v kohoutku psi 56 - 57cm, feny 54 - 56 cm.

(Povšimněte si, že je tu velmi malý rozdíl ve velikosti mezi psy a fenami. V praxi mohou odlišné úkoly vyžadovat většího nebo menšího psa, takže ani výstavní nadšenci v UK neposuzují s měřidlem.)

Vady

každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat tradiční práci.

(Poslední odstavec Kennel Club ke standardu nedávno přidal a má zajitsti, aby nebyly podceňovány příliš přehnané znaky a další vlastnosti, které mohou ovlivnit zdraví a podobu psa stejně jako jeho schopnost účinně praocvat. Přestože se může zdát, že toto vše má přímý dopad spíše na výstavní psy, ve skutečnosti se po všech majitelích abradorů požaduje, aby brali v úvahu zdraví a pohodu svých psů, jak při práci na soutěžích Kennel Clubu tak při zvažování dopadů na odchovaná štěňata. Je tedy důležité brát stavbu těla v úvahu, neboť nesprávna stavba má ve výsledku neblahý vliv na zdraví pracovního labradora.)

Poznámka

Samci musí mít dvě zřetelně normální varlata, zcela sestouplá do šourku.

(Toto je velmi důležitý bod, neboť nesestouplé varle je dědičná vada. Pokud má pes nesestouplé jedno či obě varlata, je mnohem pravděpodobnější, že nesestouplé varle bude postiženo nádorovým bujením. Proto je doporučováno, aby nesestouplé varle veterinář vyoperoval a zároveň provedl kastraci, aby se zamezilo dalšímu šíření této vady.)

Doufám, že předcházející úvahy o standardu a obrázky pomůžou majitelům pracovních labradorů získat lepší představu o praktické užitečnosti standardu plemene, jeho vztahu ke zdraví a pohodě psa a jeho pracovní využitelnosti. Doufám, že toto vezmete v úvahu při rozhodování o chovu a výběru chovných jedinců.

Joy Venturi Rose (Leospring Labradors)