Dohledávka

Dohledávka

Dohledávka je situace, při které může retriever ukázat kvality svého nosu, vytrvalost a také, pracuje-li ve větším prostoru i samostatnost při práci. Pro praxi je užitečné rozlišovat dvě varianty dohledání. Dohledání na určitém místě, kam psa navedeme a dohledávka ve větším prostoru. Pro každou variantu pak máme jiný povel a nacvičujemeje samozřejmě odděleně. Nácvik obou variant je velmi důležitý pro další práci psa a samozřejmě v lovecké praxi je retriever, který zvládá tyto dovednosti neocenitelný.

Obě varianty můžeme začít cvičit již se štěnětem. Dohledávku ve větším prostoru nacvičujeme zpravidla až se starším štěnětem nebo mladým psem. Je ale třeba důsledně tyto disciplíny v tréninku odlišovat. Rozhodně necvičit v jeden den obě varianty.

Dohledávka na malém prostoru.

Naším cílem je naučit psa na povel hledat na malém prostoru. Tuto dovednost využijeme později například při blindech.

V terénu si najdeme takové místo, kde můžeme hledané předměty schovat. Trs vyšší trávy, slehlou suchou trávu, nízké menší křoví. Místo musí být pro psa zřetelné a určitým způsobem ohraničené. Na hledání použijeme například tenisové míčky nebo malé dummíky . Vybereme si vhodné místo, pokud je štěně malé a nemá klidy, poprosíme o pomoc pomocníka, který aporty do trávy schová, a my si štěně přidržíme, aby vše sledovalo. Staršího pejska, který již umí povel "zůstaň", posadíme před místo, kde bude hledat. Na začátek stačí jeden, dva kroky vpřed. Dáme povel "zůstaň", hlasem i rukou, můžeme využít i stop hvizd a poodstoupíme od psa směrem k místu, kde budeme předmět schovávat. Do ruky si vezmeme míček, ukážeme jej štěněti a se zvukem, velmi nápadně míček schováme do porostu. Postupně takto schováme do prostoru např. čtyři míčky. Musí být od sebe vzdáleny alespoň metr a půl, aby je štěně nezaměnilo.

Jde nám o to, aby pes viděl, že máme míčky a viděl, kam je schováváme.

Vrátíme se ke štěněti. Pokud zůstal v klidu sedět, nezapomeneme ho pochválit. Poté dáme povel pro hledání. Z počátku použijeme ruku, kterou naznačíme směr hledání a použijeme signál píšťalkou, který budeme v budoucnosti pro tento cvik vždy používat. Téměř vždy pejsek nedočkavě vyrazí k místu, kde nás viděl schovávat míčky. Toho využijeme a opakujeme povel pro hledání píšťalkou. Ve chvíli, kdy pejsek najde míček, radostně ho voláme, chválíme a povzbuzujeme k přinesení míčku.

U malého štěněte si opět dáme pozor na to, abychom pejskovi aport ihned nevzali. Pohladíme ho a až po chvíli aport s povelem "pusť" odebereme.

Někdy se stane, že štěně míček rychle nenajde a vyběhne z místa hledání. V této situaci použijeme povel pro přivolání (snažíme se již píšťalkou) a ve chvíli, kdy je zpátky v místě ukrytého předmětu ihned pískáme povel pro hledání, můžeme pomoci i povelem rukou nad místem schovaného míčku.

Není nutné, aby pes vždy přinesl všechny ukryté míčky, Vždy do prohledávaného místa schováme více aportů, než budeme chtít po štěněti přinést. Můžeme ho poslat pro jeden nebo dva a ostatní si pak sebereme sami.

Má to své opodstatnění:

- V areji je více míčků, čili větší šance, že pes dojde rychleji k úspěchu

- Místo je lépe zapachované, proto se štěně rychle naučí, kde má hledat

Vždy musíme myslet na to, aby štěně naše hra bavila a včas přestat. Nepospícháme, pro další rozvoj našeho psa je velmi důležité, aby si důkladně zafixoval povel pro hledání, a myslíme na to, že úspěšnost při hledání je pro psa velmi motivující. Také povel pro hledání, pokud pejsek hledá, zbytečně neopakujeme a necháme ho pracovat. Tak jak pejsek roste a zvládá více dovedností, můžeme i toto cvičení dělat postupně náročnější. Prodlužujeme vzdálenost od místa vyslání k místu hledání, míčky ukryjeme pečlivěji, klidně je do trávy "zahrabeme". S přibývající náročností zapojujeme stále více dovedností a cviků, které nyní cvičíme samostatně.

Na konci naší cesty je pak cvičení, kdy psa pošleme naslepo do určitého místa, kde ho povelem stop zastavíme a po povelu "hledej" pomocí píšťalky pes najde dummy nebo střelný kus.

Dohledávka ve velkém prostoru

V lovecké praxi jde o klasickou situaci, kdy má retriever po skončení leče dohledat v prostoru střelenou zvěř. Pro nácvik bude výhodné mít pro tento typ dohledávky jiný povel. Tady pes hledá ve větším prostoru, i když i ten se snažíme mít při nácviku ohraničený.

Vybereme si v terénu určitý prostor, například loučku ohraničenou stromy, křovím nebo skupinu křovin, stromů, část lesa. K ohraničení využíváme třeba cestu, strouhu apod. Do tohoto prostoru naházíme několik dummy, které budou od sebe vzdáleny dva metry i více.

Poté psa vyšleme s vybraným povelem pro hledání.

Postupujeme stejně, jako s učením hledání v malém prostoru. Pokud pes vybočí z areje, nalákáme ho zpět k místu s dummy, pomůžeme mu dalším povelem a můžeme s ním udělat pár kroků k ukrytým dummy. Opět platí pravidlo, že do areje schováme více aportů, než chceme, aby pes přinesl.

Psi většinou rychle pochopí, co se po nich chce a hra na schovávanou je bude bavit. Postupně psovi přestaneme pomáhat povely "hledej" a necháme jej samostatně pracovat.

Možnou komplikací při rozsáhlé dohledávce ale i při dohledávání v malém prostoru může být záměna aportů nebo dohledávání s aportem v tlamě.

Odbourat jí lze pouze bleskovou reakcí majitele. V momentě, kdy vidíme, že pes zvedá aport ze země, okamžitě jej voláme zpět k nám. Pokud stojíme ve větší vzdálenosti od místa, kde pes hledá, můžeme se nenápadně přiblížit, abychom stačili v čas zareagovat, kdyby psa napadlo zaměnit nebo dále dohledávat. Pokud se tak stane, vydáme zakazovací povel a pokusíme se psa opět přivolat. Nefunguje li ani toto, pro psa si dojdeme a dáme si jej na vodítko. V tuto chvíli pes prostě neposlechl na přivolání, proto si jej s vycukáním a povelem "ke mně" dovedeme až na místo, odkud jsme jej volali.

Celý cvik poté můžeme zopakovat znova.